Velké Dářko – Část 3.
Čtvrteční den se vyvíjel ve stejném duchu, jako ten středeční. Venku se teplota pohybovala kolem 14°C, sem tam proběhla přeháňka a foukal celkem solidní vítr … Mohli jsme si tudíž lehce přispat, protože co taky dělat jiného. 
Když už i spaní bylo dlouhé, sešli jsme společně s Pavlosem na snídani, při které jsme se zájmem a zaujetím sledovali obnovené pokračování (z mého pohledu výborného) seriálu ČT Horákovi. Po jeho skončení už jsme pomalu začínali mít obavy o ty dvě Šípkové Růženky, tak jsme je museli společným úsilím vzbudit (klepáním násady od smetáku do stropu resp. podlahy).
Plán na čtvrtek byl vzhledem k počasí a vzhledem k nudě a šedi na chatě (karty, i když o koruny, nejdou hrát donekonečna) jasný. Výlet do Žďáru spojený s nákupem špekáčků na páteční opékání … Vzhledem k distanci a namáhavosti tohoto výletu se tento ani nezapočítával do etap, a tak jen něco málo o něm …
Do Žďáru nad Sázavou jsme se dostali po nám už známých místních cyklostezkách přes Polničku a kolem Pilské vodní nádrže, kde byl průjezd díky silnému větru hodně ztížený. Žďár jako takový je celkem příjemné místo (až na to úchvatné náměstí s bolševickou architekturou), velmi jsem ocenil to, jak je město prošpikováno cyklostezkami. Člověk by to auto skoro ani nepotřeboval. Taky nesmím opomenout, že se zde nachází památka ze Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře od Jakuba Blažeje Santiniho-Aichla.
Pro špekáčky jsme dorazili bez nehody, snad až na to, že jsme se na trati dlouhé zhruba 200 metrů kolem řeky, kde nevedla cyklostezka, zasrali blátem od hlavy až k patě … Přitom se tento úsek dal krásně projet okolo po silnici, ale tak už to bývá, když se vedení svěří Pavlosovi …
Výlet jsme zakončili v nám dobře známé restauraci Polnička, a pak už nás čekaly jen karty a tekutý chléb …
Poslední aktivní den dovolené jsem vzal pevně do svých rukou. Nejel jsme přece na Vysočinu, abych se vůbec nepodíval do kopců, no ne?! Takže bylo jasně dáno, že se bude putovat do Žďárských vrchů, a to za jakéhokoliv počasí, ať už na kole nebo pěšky. Vzpomněl jsem si na časy svého útlého dětství, kdy jsem trávíval na Vysočině letní prázdniny, a cíl byl jasný hned – nejvyšší bod Žďárských vrchů Devět skal, přičemž po cestě se mrkneme ještě na pramen Svratky, ať víme, odkud se ta voda v Brně vlastně bere …
Jelikož se počasí poněkud umoudřilo – přeháňky nebyly už tak časté, teplota vystoupala na příjemných 15°C a i vítr se o malinko utišil - vyrazili jsme na kolech …
Etapa č. 3: Velké Dářko – Devět skal – Velké Dářko, pátek 6.7.2007, 30km
Protože k našim cílům nevedla žádná značená cyklostezka, museli jsme se spolehnout na mapu a jet především podle turistických stezek. Hnedle ve Škrdlovicích jsme ale mapu svěřili tomu špatnému (Chandell), protože místo do Cikháje jsme dorazili do Světnova, čímž jsme si nepatrně zajeli …
Takže přes Cikháj a pak po červené turistické značce jsme se (pořád ve stoupání samozřejmě) dostali k našemu prvnímu cíli – prameni Svratky, kde nás přivítal pamětní kámen oslavující pasování Žďárských vrchů do CHKO. Zdrželi jsme se jen na nezbytné vyfocení se - zima přece jen byla, i když cestou nahoru jsme se příjemně zahřáli - a pokračovali jsme směrem na Devět skal.
Tady už turistická stezka měnila svůj zpevněný povrch za příjemný přírodní – bláto, kořeny, kamení … Konečně něco pro naše horská kola! Nicméně je nutné podotknout, že cestovat po tomto terénu do vrchu, na to opravdu nejsme trénovaní … Takže po nezbytné zkoušce jestli to půjde, jsme už za chvíli vedli kola vedle sebe Naštěstí to ale netrvalo dlouho a my mohli opět nasednout a v mírném stoupání dojet až k cíli …
Uvítal nás rozcestník, ale abychom se dostali až na vyhlídku, museli jsme ještě pár metrů po svých a pak ještě jako kamzíci vyšplhat po skalách. Tam nás čekal krásný výhled, který jsme si ale moc neužili, protože jsme nebyli jediní, kdo se chtěl pokochat … Ještě společné foto u rozcestníku a pak už jsme se vraceli stejnou cestou zpět.
Já jsem byl s touto etapou velmi spokojený, protože se odehrávala celá v přírodě, téměř bez aut, jen kdyby to počasí bylo o něco málo lepší …
Na chatě jsme po očistě, provedli opékání špekáčků a pak zamířili na společný poslední večer do Škrdlovic, kde jsme hodnotili jak dovolenou letošní, tak jsme i vzpomínali na dovolené předchozí. Padlo i nějaké slovo o příštím roce, celkem reálně se jeví jízda po cyklostezce Jeseník – Znojmo, ale to je ještě za nějakých pár chvil …
No a v sobotu nás čekala revize spotřeby energií, platba, oznámení jedné poruchy, a to vyhoření prodlužovačky k elektrickému vařiči (obě plotny na plný pecky nebylo zrovna nejšťastnější řešení …) a odjezd, při kterém, světe div se, svítilo sluníčko a bylo vedro …
Tímto končí povídání o dovolené na Velkém Dářku, doufám jen, že se líbilo a při čtení jste se nenudili … 
Poslat nový komentář