Velké Dářko – Část 2.
Naším dalším cílem se stalo poslední útočiště husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova - Přibyslav. Tip na cílový bod jsem získal poctivým sledování pořadu ČT Toulavá kamera, kde jsem se dozvěděl, že v Přibyslavi je několik muzeí a především naučná stezka k Žižkově mohyle.
Etapa č. 2: Velké Dářko – Přibyslav – Velké Dářko, pondělí 2.7.2007, 36km
Pondělní ráno se neslo ve znamení únavy z předchozí namáhavé etapy, někteří členové uvažovali o jejím vynechání. Newman se rozhodl tuto myšlenku podpořit technickou sabotáží – když vytáhl svého oře z garáže, zjistil, že zadní kolo je prázdné, což považoval za jednoznačné znamení k odpočinku. Za vydatné podpory Pavlose se mu podařilo duši vytáhnout a zajistit ohnisko úniku vzduchu. Při této příležitosti došlo k prozkoumání našich již několik let prošlých lepítek. K našemu velkému údivu nefungovaly, ale naštěstí jsme objevili tajné prostředky majitele chaty 
. Defekt byl opraven a nám už opět nezbývalo nic než vyrazit vstříc dalším zážitkům …
Na začátek etapy jsme si dali jízdu terénem, aby i naše horská kola věděla jaký je vlastně jejich pravý účel, což někteří (Newman) nesli velmi nelibě. Po žluté turistické trase jsme se dostali do Račína, kde už jsme se napojili na cyklostezku no. 5061. Odtud jsme pokračovali do Vepřové, kde jsme stezku no. 5061 vystřídali za stezku no. 16 vedoucí přes Malé Losenice až do Přibyslavi. Tato část etapy sloužila především k nasbírání rychlostních rekordů, protože jsme jeli povětšinou pouze z kopce …
Asi za půl hodiny po vyjetí jsme dorazili do Přibyslavi a ve stejné chvíli dorazil i první déšť. Přeháňku jsme přečkali před místním městským úřadem a zatím se rozmýšleli, kam se bude ubírat naše další cesta. Po chvíli bloudění jsme vyslali kolektivně vybraného dobrovolníka Koudyho na informace, kdežto měl zjistit situaci. Během této chvilky jsme zevlovali u info tabule, kde zkušený anglický lingvista Newman překládal anglický text a Chandell s Pavlosem ho kontrolovali čtením textu českého – k zapamatování: Raid – Výpad …
Když dorazil Koudy, zjistili jsme, že náš nápad vydat se v pondělí do muzeí nebyl dvakrát taktický, poněvadž, pro toho, kdo to ještě neví, je pondělí zavírací den. Nastali dvě možnosti – zřícenina hradu Ronov a následná cesta do Žďáru anebo Žižkova mohyla a cesta zpět na Dářko. Nutno přiznat, že velkou roli ve výběru hrálo to, jak se co nejlépe vyhnout velkým kopcům. Vyhrálo místo skonu Jana Žižky, a tak jsme se po stezce no. 4122 vydali směrem na Žižkovo Pole. Cesta je lemována krásnou alejí a zhruba v polovině leží Žižkova mohyla, kde údajně zemřel roku 1424 Jan Žižka z Trocnova. Po nezbytném vyfotografování jsme se vydali dál …
Na stezce no. 4122 jsme projeli Žižkovým Polem a přes Modlíkov zpět do Malých Losenic. Přiznám se, že díky této cestě, která vedla překvapivě jen do kopce a za deště, už jsem nevěděl z které do které, ale nakonec jsem to společně s Amálkou zvládl bez sesednutí .
Po stezce no. 16 jsme se přes Vepřovou, Račín probojovali po mokré silnici až ke sjezdu do Polničky, kde jsme mokří a špinaví zasedli do místní exkluzivní restaurace Polnička, kterou můžeme jen doporučit – jídlo je opravdu vynikající a obsluha v podobě krásných číšnic bez chybičky . Pak už zbývala jen cesta zpět do základního tábora, kde jsme po večerní návštěvě hospůdky v místním kempu, ulehli v očekávání dalšího dne.
Třetí den byl naplánovaný jako odpočinkový, poněvadž Pavlos se vydal do Brna za prací a my tři ostatní jsme se věnovali relaxaci. Hned z rána náš odpočinek narušil letecký den, který zaujal nejvíc ze všech Koudyho, který běhal po schodech sem a tam s foťákem v ruce a snažil se o nemožné – zachytit letící Gripeny .
Kolem poledního jsme se vydali do Žďáru na nákupy pro večerní grilování a na návštěvu místního plaveckého bazénu. Po navigaci místních starousedlíků jsme bazén našli, ale zjistili jsme, že ještě máme trošku času do otevření, a tak jsme zašli do jedné z restaurací na náměstí na menu obídek. Tuto hezkou chvíli narušil Koudyho telefonát s Tomíkem, od kterého asi 10 minut vyzvídal, proč je on (Tomík) na něj (Koudyho) nasraný, načež se rozvinula debata o tom, kdo z nás tří u stolu je největší slepičí prdelka … Můžete si odpovědět v anketě.
Po obědě jsme natěšení vyrazili na plavecký bazén, ale hned u vchodu jsme se dověděli, že nás do vody nepustí, protože Newman s Koudym mají jen plavkové šortky. Po tomto zklamání, jsme se vypravili spravit chuť do místní Hypernovy, kde jsme nakoupili veškeré potřebné ingredience na dvě odpolední grilování …
Po nezbytných přípravách ala Kluci v akci jsme si ugrilovali kuřecí křidýlka a vepřové kotletky … Nutno říct, že díky těmto chvílím stojí za to snad i žít 
Středa byla jako čtvrtý den kritická. Pavlos se vrátil kolem poledního, a to že vyrazíme na kole jsme zavrhli hned ráno, vzhledem k tomu, že pršelo, foukal silný vítr a teplota vzduchu se pohybovala někde kolem 14°C. Proto bylo rozhodnuto, že dnešní den bude výletní a autem se podíváme na hrad Pernštejn. Po výletě byla na pořadu dne druhá část grilování a poté jsme u sklenic pěnivého moku ve Škrdlovicích přemýšleli co dál, když bude přetrvávat špatné počasí …
Co jsme vymysleli se dozvíme ve 3. poslední části …
Poslat nový komentář