Velké Dářko – Část 1.

Ve dnech 30.6. – 7.7. 2007 jsme v naší tradiční sestavě (Newman, Pavlos, Koudy a Chandell) uspořádali již 7. ročník cyklodovolené. Místem konání byla zvolena Českomoravská vrchovina, za základní tábor byla vybrána klidná chatová oblast poblíž rybníku Velké Dářko."

Na začátek bych si dovolil malou procházku historií předešlých ročníku ...

Prvopočátkem všeho byla slezina bývalé třídy střední školy, na kterou se dostavili pouze výše jmenovaní. Tam jsme se shodli na tom, že by nebylo špatné si navodit každodenní žízeň pomocí jízdy na kole, a to po dobu týdenní dovolené. Od slov nebylo daleko k činům a tak se od té doby pravidelně každý rok vydáváme za krásami naší drahé vlasti na týdenní dovolenou na zotavenou, kterou strávíme, snad aspoň z poloviny , v sedlech našich dvoukolek …

V 1. ročníku jsme vzali batohy a kola a objížděli jsme chaty a chalupy účastníků i známých na Vysočině a Jižní Moravě. Ve 2. a 3. ročníku jsme hodili kola na zahrádku auta a vyrazili pod stan do Jižních Čech, respektive Českého Ráje. Při 4. a 5. ročníku jsme cestovali společně s koly vlakem do připravených útulných chatek v kempech na Vranovské, respektive Lipenské přehradě. Na loňský 6. ročník jsme už opět vyrazili s koly na zahrádce auta a těšili se z bungalovu na Mušově. No a letos jsme cestovali pro jistotu auty dvěma a zamířili jsme do pronajaté chaty poskytující veškeré pohodlí, mimo jiné včetně grilu, slunečníku, houpací sedačky, anglického trávníku, …

Jistě si nelze nepovšimnout jistého pokroku, nicméně to radši shrnu: Za těch 7 let jsme od počátku, kdy jsme byli schopní spát i pod širákem (což se naštěstí nikdy nestalo, ale moc tomu nechybělo), zpohodlněli a zparchantěli tak, že už si prostě nechceme lámat hřbet na karimatce pod stanem, ale raději si za cenu vyšších nákladů dopřejeme pohodlí a luxus

Ale teď už k samotným etapám …

Příjezd na Dářko byl stanoven na sobotu, kdy jsme obhlídli okolní terén a u sklenic pěnivého moku jsme nad mapou vymýšleli 1.etapu. Vzhledem k tomu, že blízké okolí bylo poněkud chudé na potenciální cílový bod stojící za shlédnutí, byl cílem 1.dne Šiklův mlýn.

ETAPA Č. 1: Velké Dářko – Šiklův Mlýn u Zvole – Velké Dářko,

neděle 1.7.2007, 84km

Nedělní ráno se probouzelo do krásného dne, a snad ani jednoho z nás ani ve snu nenapadlo, že to je poslední slunný den bez větru a přeháněk. Po vydatné snídani a nezbytných technických úpravách na našich kolech – kupříkladu u některých utření ročního prachu – jsme zasedli a vyrazili směr Šiklův Mlýn.

Po místních cyklostezkách jsme projeli kolem Velkého Dářka do Polničky a odtud kolem Pilské vodní nádrže do Žďáru nad Sázavou, kde jsme se napojili na stezku no. 5061, která nese jméno Santiniho. Projeli jsme vesnicí Jámy, za kterou jsme najeli na stezku no. 103 – Trasa Jeseník – Znojmo, a odtud jsme pokračovali až do Ostrova nad Oslavou, který se pyšní krásným železničním viaduktem. Z Ostrova jsme pokračovali dál po stezce no. 5061 přes Bohdalec, Radešín a Bobrovou až do Olešinky. Zde přišel důležitý milník naší etapy. Protože opět zklamalo značení, vydali jsme se podle mapy po turistické modré značce kolem říčky Bobrůvky, ovšem zcela nečekaně po špatné straně řeky …

Tak jsme se dostali k Mlýnu, jenže ten se nám smál z opačného břehu. Brodit se nám tentokrát nechtělo a tak jsme pokračovali dál. Po chvíli jsme narazili na skupinku chat, kde nám jeden hodný pán poradil, jak se po jezu dostat přes řeku. Jak řekli, tak udělali a za několik okamžiků už jsme vjížděli do areálu westernového městečka, odkládali kola a mířili do saloonu na zasloužené občerstvení …

Něco málo k Šiklovu mlýnu. Naprosto neznalí místních poměrů, nabuzení billboardy po cestě, jsme byli poněkud zklamáni. Když jsme ale odjížděli, zjistili jsme, že je to opravdu celkem rozlehlý areál a ne jen městečko. Navíc právě začínala sezona, proto ještě nefungovalo všechno tak, jak by asi mělo. Při nějaké akci to tam může být zajímavé …

Malé zpestření pro nás byla přehlídka dobového ženského spodního prádla . A na závěr jedna důležitá věc, celkem nám vyrazila dech cena vstupného – 180kč pro dospělého, což není zrovna málo, myslím, že za to, co jsem tam viděl, bych ty prachy nedal. Naštěstí jsme ale přenášeli kola přes jez a přišli jsme úplně z jiné strany než je hlavní vchod. Takže pokud to chcete mít zadara, z Olešinky po modré, přes jez, a pak už jen rychle a nenápadně přeběhnout vchodem nebo spíš vjezdem pro zaměstnance a cesta je volná …

Za zpáteční cestu jsme si vybrali stezku no. 5130, ale poněkud jsme opět zabočili jinam než jsme chtěli, a tak nás vítr zavál do Zvole s kostelem sv. Václava od Aichla Santiniho, kde jsme si v místním vyhlášeném discoclubu doplnili pitivo a pokračovali směrem na Nové Město na Moravě. Za vesnicí Křídla už jsme konečně dostihli trasu no. 5130, se kterou jsme navštívili Novou Ves u Nového Města. Za Vsí jsme vjeli na stezku no. 19 – Posázavská trasa, po které jsme už směle mířili do Žďáru.

Nutno podotknout, že v těchto fázích už se na nás všech projevovali velmi znatelně známky únavy a vyčerpání. Jelikož jsme byli na Vysočině, tak se celkem nečekaně cesta vlnila z kopce do kopce. Velmi trefně to shrnul Newman: „Když jedu dolů z kopce, tak už z toho nemám ani radost, protože vím, že za chvíli pojedu zase nahoru …“ Ale dojeli jsme .

Ze Žďáru jsme pokračovali stejnou cestou přes Polničku zpět do našeho přechodného bydliště, kde jsme regenerovali a nabírali síly na další etapu …

Tato etapa byla jedna z nejdelších v celé historii všech ročníků. Co se týče náročnosti, lze ji srovnat z cestou z Vranova do Znojma. Tam sice nebyly kopce tak hojné, ale o to prudší (viz Větrník ). Po dojezdu Newman vyhlásil útok na 500km (zcela jistě tím ale myslel 300 ) Díky počasí jsme se ale ani k těm 300 zdaleka nepřiblížili …

V části 2 se poohlédneme za dalšími třemi dny …

Dále na druhou část Velkého Dářka >>>