Za všechny kluky z BBPress si dovolím popřát vše nejlepší pane mecenáši:

Květoslav věděl, že Klaudie by byla povolná, kdyby se nezdráhal projevit iniciativu jako první. Byla to sice moderní ženská, která se nebála jako první vystrčit růžky, projevit jako první zájem, ale... Do Květoslava se jí zpříma moc nechtělo, byl ženatý a ona nechtěla, aby jí potom někdo něco vyčítal. Kdyby si začal on, mohla by mu potom při jakémkoli problému říct:

"No a co, ty sis začal, tys to chtěl - já jsem si nezačala, do ničeho jsem tě nenutila."

Jenže Květoslav neměl potřebnou odvahu... A také uvažoval trochu racionálně; ptal se sám sebe, jestli mu stojí za několik minut blaha ohrozit sice trochu nudný, ale prosperující, dlouhými roky vybudovaný vztah. Věděl, že by to manželku ranilo a že by to pravděpodobně znamenalo rozchod a rozvod. Sám by se zuřivostí asi pomátl, kdyby mu jeho žena zahla.

Květoslav byl v nafingovaném invalidním důchodu a živil se, protože byl manuálně zručný, melouchama po sousedech a známých. Klaudie, která bydlela v paneláku ve stejném patře jako on, byla nezaměstnaná, rozvedená a bezdětná. Peníze brala bůh ví odkud, ale na jejich nedostatek si stěžovat nemohla. Stejně jako Květoslav.

Jednou v pátek dopoledne byli oba, každý u sebe, doma. Květoslav poslouchal rané Stouny a jelikož na tom byl finančně abnormálně dobře, udělal si pátek-sobota-neděle úplné volno. Popíjel doma vodku s pomerančovým džusem a začínal s přípravou oběda. Uměl docela obstojně vařit. Když u jeho dveří zazvonil zvonek, otráveně šel otevřít, jenom v trenkách a nátělníku; v domnění, že to bude buď pošťačka nebo opilá sousedka, která na patře také bydlela a protože hodně chlastala, tak jí bylo furt vedro, což mělo za následek, že neustále větrala doma i na panelákové chodbě, jenže často si ve chvílích, kdy byla na chodbě, zabouchla průvanem dveře a v ožralé panice burcovala celý panelák, aby jí někdo její dveře od bytu otevřel.

Nicméně, nebyla to ani pošťačka, ani namázlá sousedka, byla to Klaudie. Něco si doma kuchtila a zapomněla si koupit brambory (nebo bramborovou kaši v sáčku).

"Ahoj, nemáš prosim tě kaši v pytlíku?"

"Kaši v pytlíku?", řekl Květoslav a podrbal se na hlavě, "ne, to bohužel nemám."

"Ale Květoslavě, ty přece máš"? řekla Klaudie, usmála se a odcházela směrem ke dveřím svého bytu.

Po několika sekundách Květoslavovi došel dvojsmysl její věty, usmál se také a zavolal na ní, těsně, než za sebou zabouchla své dveře:

"Nechceš se u mě stavit na oběd? Dělám kuře, s nádivkou z jablek, slaniny a sýra."

"Mmm, to zní dobře... A víš že jo? Stavim se. Ráda."

"Super. Můžeš tak... za dvě hoďky?"

"Jasně... Tak... zatim."

"Už se těšim."

"Já taky", řekla Klaudie a zavřela za sebou své dveře.

Do Květoslava vplulo vzrušení z představy, kam až by ten oběd mohl zajít. Co si myslí ona, říkal si, očekává skutečně pouze oběd?

Během pečení se Květoslav osprchoval, hodil něco lepšího na sebe, připravil stůl, včetně láhve červeného vína a do CD přehrávače dal album balad od Uriah Heep. Vše vyšlo ideálně. Právě když dopekl kuře a osmahl okořeněné, na plátky nakrájené povařené brambory, zazvonila Klaudie.

Moc jí to slušelo a svůdně voněla. Světle krémová košilka s delšími (ne dlouhými) rukávy rozevřenými na koncích jak květy se lepila na její horní část těla, na ty ladné křivky a krátká sukýnka poskytovala nádherný pohled na její opálené nohy, na krásná, lesknoucí se stehna.

Objali se, ale to neměli dělat. Květoslav jí zašeptal do ucha, že je moc krásná a ona se usmála; v objetí se začali navzájem hladit, Květoslav jí chytil za půlky hýždí, nadzvedl k sobě a ona se mu nohama ovinula kolem pasu…..

Leželi vedle sebe v posteli, ona s hlavou na jeho ruce, která jí něžně objímala kolem krku.

"Líbilo se ti to?", zeptala se Klaudie.

"Šíleně moc", usmál se Květoslav, ale náhle zvážněl.

"Co je?"

"Né nic, v pohodě, ale chladne nám oběd... Budeme ho muset přihřát!"

Zdroj: internet (Říha)
PS: osoby i postavy jsou smyšlené, jakákoliv podobnost je čistě náhodná,-)